WARRIOR

Armády a pravé vojenské střety

7. září 2008 v 19:50 | Ondrys111 | videa

4 brigáda rychlého nasazení (Tábor)

Czech Army Special Forces Propagation video

Rozhovor s ostřelovačem URNA

601.skss - CZECH ARMY

Czech army + urna

czech army

Czech army in action

Přidat komentář

O nás

7. září 2008 v 19:04 | Ondrys111 | O nás

Vítejte na stránkách WARRIOR .... Tato stránka je především o vojenské technice a válkách ale také o military sportech jako jsou napriklad airsoft a paintball ...

Přidat komentář

airsoft

7. září 2008 v 14:48 | Ondrys111 | videa

airsoft -big combat- Milovice 2007

Airsoft - Combat South Urban 13-03-05

Airsoft at czech TV show Pomeranč

(Něco málo o air softu :D )

Přidat komentář

Forum

5. září 2008 v 23:07 | Ondrys111 | Návštěvní kniha

forum

Počet komentářů: 2

fotogalerie-lehké opevnění

26. srpna 2008 v 16:11 | Ondrys111 | opevnění AČR

Přidat komentář

vz. 37- výzbroj

26. srpna 2008 v 16:04 | Ondrys111 | opevnění AČR

Výzbroj lehkých objektů vz. 37 tvořily převážně lehké kulomety vz. 26, výjimečně pak těžké kulomety vz. 7/24, vz. 24 nebo vz. 37. Počítalo se také s novým druhem automatické zbraně, která měla kulomety u některých objektů plně nahradit.

Jednalo se o kulometnou pistoli (samopal) vz. 38 ráže 9 mm. Do vzdálenosti 300 metrů byla výkonově zcela srovnatelná s kulometem, od něhož se lišila nízkou cenou. Vyráběla ji Česká zbrojovka ve Strakonicích. Po dvouletém vývoji byla zavedena 18. září 1938 do výzbroje československé armády, ovšem vzhledem k dalšímu překotnému vývoji událostí se do objektů nikdy nedostala. Z původně plánovaných 2 500 - 4 000 kusu bylo nakonec objednáno pouhých 15, které si ale v roce 1939 mohla vyzkoušet již jen německá armáda.

Až na posilované objekty LO vz. 37 vybudované v liniích těžkého opevnění, nebyly pevnůstky trvale osazeny. Zbraně si s sebou přinášeli teprve příslušníci pluků pro zajištění lehkých opevnění.

Nulová obranyschopnost proti nepřátelským tankům byla velkou slabinou výzbroje řopíků. Omezené prostorové možnosti a značný počet objektů znemožňoval použití rozměrných a nákladných protitankových kanónů.Proto se Československá zbrojovka v Brně a Zbrojovka Janeček začala zabývat výrobou protitankové pušky. V dubnu 1938 předložila prototyp protitankové pušky ráže 7,92 mm brněnská Zbrojovka, avšak následné praktické testy nedopadly přesvědčivě.

Brněnská zbrojovka zkonstruovala nový typ universální lafety, do níž bylo možné instalovat všechny v úvahu přicházející druhy výzbroje.Bylo pamatováno také na panoramatickou mapu okolí objektu pro nepřímou střelbu. Ale ani finančně zcela vyhovující brněnská lafeta nevycházela finančně zcela příznivě. 30. srpna 1938 byla do výzbroje československé armády zavedena lafeta Československé zbrojovky ve Strakonicích. Ve srovnání s brněnskou lafetou byl tento model jednodušší a lacinější.

Ovšem z 10 000 objednaných brněnských lafet bylo dodáno pouze 6115 kusů. ŘOP proto nechalo vyrobit 10 000 kusů provizorních jednoduchých závěsů pro lehký kulomet vz. 26. Ty se do září 1938 podařilo do objektů nainstalovat.

Počet komentářů: 1

vz. 36-výzbroj

26. srpna 2008 v 16:03 | Ondrys111 | opevnění AČR

Výzbroj lehkého objektu vzor 36 tvořily těžké kulomety vz. 24 nebo lehké kulomety vz. 26. Stály uvnitř objektu pod střílnami na jednoduchých dřevěných střeleckých stolcích.

V roce 1938 mělo být toto nevýhodné řešení nahrazeno určitým druhem jednoduchých lafet. Jejich výrobu zajišťovala Královopolská strojírna v Brně. Z pětikusové objednávky bylo do září 1938 útvarům na Jižní Moravě dodáno pouze 260 exemplářů, z nichž se do objektů nedostal ani jediný.

Přidat komentář

Těžké opevnění

26. srpna 2008 v 15:53 | Ondrys111 | opevnění AČR

Těžké opevnění

Objekt těžkého opevnění N-S-86 "Havlíček"
nad Lázněmi Běloves. Na protějším svahu nad pravým okrajem objektu je vidět linie těžkého opevnění vedoucí k nedaleké tvrzi Dobrošov (1938)

Těžké opevnění se od lehkého lišilo především tím, že bylo budováno a připraveno pro dlouhodobý odpor a bylo lépe uzpůsobeno pro boj v obklíčení (řádově týdny, u tvrzí měsíce). Těžké opevnění tvořily jednak izolované pěchotní sruby, jednak tvrze. Bylo vybaveno silnější výzbrojí, týlovým zázemím pro dlouhodobý pobyt posádky uvnitř a bylo celkově odolnější.

Izolované pěchotní sruby

R-S-88 "Mlází" je příkladem izolovaného pěchotního srubu v nižší (2) odolnosti. Tyto objekty se budovaly v hůře prostupném terénu a proto v těchto objektech byly protitankové kanóny spíše vzácné. Do týlového patra se lezlo po žebříku místo schodiště a místnosti v poměrně malém objektu byly často víceúčelové. (1997)

Izolované pěchotní sruby byly budovány v liniích na principu vzájemné ochrany palbou. Celým obranným pásmem vedl pás překážek, většinou kombinovaných proti tankům i pěchotě. V ose těchto překážek byly umístěny jednotlivé těžké objekty. Součástí izolovaného pěchotního srubu byly obvykle dvě protilehlé střelecké místnosti, jejichž zbraně vedly palbu směrem k sousedním objektům a bránily nepříteli překročit či poškodit překážky. Výzbrojí každé střelecké místnosti byl nejčastěji protitankový kanón ráže 47 mm s kadencí až 35 ran za minutu spřažený s těžkým kulometem, v sousední střílně pak dvojče těžkých kulometů. Ostatní zbraně (lehké kulomety) sloužily pro vlastní kruhovou obranu. Ta byla usnadněna pásem překážek kolem každého izolovaného srubu. Pro pozorování okolí a případně i palbu z lehkého kulometu sloužily pozorovací pancéřové zvony (kulovité ocelolitinové útvary na stropnici objektu se střílnami). Izolovaný pěchotní srub byl vybaven vlastním zázemím, mezi které patřila studna, ubytovna, elektrárna, ochrana před bojovými plyny, umívarny, WC atd. Plánovaná životnost objektů v boji byla cca 14 dní. Posádku tvořilo obvykle několik desítek vojáků. Izolované pěchotní sruby se budovaly v několika odolnostech dle míry ohrožení a významu (1, 2, I, II, III - římská tři byla nejvyšší pro izolované objekty).

Nejefektněji zrekonsruovaným těžkým objektem je bezkonkurenčně N-S-82 "Březinka" (II. stupeň odolnosti) mezi Bělovsí a dělostřeleckou tvrzí Dobrošov. Jeho hlavní výzbrojí byl protitankový kanón ráže 47mm a 6 těžkých kulometů (1997).

Pěchotní srub N-S-82 "Březinka" nad Lázněmi Běloves na náchodsku je ukázkovým představitelem těžkého objektu (www stránka L. Růžičky). Kromě něj je možné navštívit například pěchotní srub K-S-5 "U potoka" u Dolní Moravy na králicku (www stránka Radka Hrabčáka -Alexandra), areál Darkovičky u Hlučína na severní Moravě, areál Milostovice u Opavy, či mnoho dalších menších muzeí roztroušených podél celé severní hranice.

Pohled od pěchtního srubu N-S-81 "Lom" na srub N-S-82 "Březinka" nad Bělovsí u Náchoda (1938).

Obsáhle se československým opevněním zabývá tato www stránka a nebo tato: http://www.vojenstvi.kvalitne.cz/opevneni/index.htm.

Fotografie dnešního stavu opevnění na Trutnovsku: T-S-82 až T-S-60 (nachází se v jiném koutě Kočičákova doupěte).

Fotografie dnešního stavu částí úseků Trutnov a Náchod (T-S-5 až T-S-1a a N-S-93b až N-S-87) včetně několika dobových snímků najdete na www stránce Ládi Růžičky. Tato stránka obsahuje také rozsáhlou sbírku odkazů. Na stejné úseky se specializuje i www stránka Ladislava Čermáka.

Fotografie objektů těžkého opevnění úseku pevnostní linie Rokytnice (R-S-91 až R-S-54 včetně tvrze Hanička) a kousku úseku Králíky (K-S-37 a K-S-36) tak, jak je můžete nalézt dnes, si můžete prohlédnout na www stránce Radka Hrabčáka -Alexandra. Zároveň na Alexandrově stránce naleznete spoustu odkazů týkajících se opevňování.

K-S-33 "U kapličky" v Mladkově s pásmem protitankových a protipěchotních překážek (1938).

....

Pěchotní srub K-S-30 "V lesíčku" nad Lichkovem s obvodovou protipěchotní překážkou (1938).

Těžkým opevněním se zabývá podrobněji www stránka Marka Stránského a obsahuje i sympatický seznam vybudovaných i plánovaných těžkých objektů.

Pohled od R-S-73 "Na okraji" na srub R-S-74 "Na holém". Vpravo je patrný protitankový příkop. Překážky mezi sruby byly obyčejně vysunuty směrem k nepříteli, aby se objekty při palbě co nejméně vzájemě ohrožovaly.

Dělostřelecké tvrze

R-S-76 "Lom" je příkladem tvrzového pěchotního srubu v nejtěžší (IV) odolnosti. Patří do sestavy tvrze Hanička a díky neprostupnému terénu nebyl proti zvyklostem vybaven protitankovými zbraněmi. Hlavní výzbroj tvořily čtyři těžké kulomety vz. 37. Síla stropu a čelní stěny je 3,5 m (od výklenku nahoru, jako měřítko můžete požít moji postavičku u objektu). (1997)

Vyšší odolnost IV byla vyhrazena výhradně pro objekty tvrzí. Tvrzí se rozumí seskupení několika objektů v nejvyšší odolnosti propojených podzemím s podzemními skladovacími, kasárenskými a týlovými prostorami. Tvrze měly v opevněném pásmu klíčovou úlohu, protože jako jediné měly ve výzbroji těžké dělostřelectvo. To jednak pomáhalo izolovaným objektům bránit svěřený úsek i je samotné, jednak zamezovalo nepříteli v shromažďování a přípravě pozic k útoku na opevnění. Dělostřelectvo tvrze mělo být soustředěno jednak v dělostřeleckých srubech, jejichž palba byla směřována podél pevnostní linie (po třech houfnicích) a jednak v dělostřeleckých otočných věžích (po dvou houfnicích). Postřelování roklin a odvrácených stran tereéních vln měly zajišťovat velkorážové pevnostní minomety v minometných srubech.Výzbrojí dělostřeleckých tvrzí se měly stát 10 cm poloautomatické houfnice (s ručním podáváním nábojů) s kadencí až 20 ran/min a 12 cm minomety. Součástí tvrze byly též pěchotní sruby zajišťující ochranu dělostřeleckých objektů, které zároveň doplňovaly linii izolovaných objektů, pozorovatelny a vchodový objekt do podzemí umožňující zásobování. Dělostřelecký srub je k vidění např. na Dobrošově či na Haničce, objekt pro věž je přístupný na Boudě, nebo na Haničce. Ani jeden kus houfnice, věže, či minometu ale nebyl do 30.9.1938 dodán a tak muselo důležitou funkci tvrzí v opevnění za mobilizace nahrazovat polní dělostřelectvo.

Dělostřelecký srub R-S-79 "Na mýtince" tvrze Hanička v Orlických horách (IV odolnost). Těžká dělostřelecká výzbroj těchto srubů měla být hlavním činitelem při obraně okolních úseků těžkého i lehkého opevnění. Výzbrojí tohoto srubu se měla stát trojice rychlopalných houfnic vz.38 ráže 10cm. (1938)

Pohled na protitankovou překážku typu A.
Byla tvořena řadou ocelových jehel zapuštěných do železobetonového prahu a řadou ocelových rozsocháčů. Překážka byla jako celek vypletena ostnatým drátem. Překážky byly v celé své délce pod palbou těžkých objektů.

Dnes se provádí na následujících dělostřeleckých tvrzích (vyjmenováno od západu na východ):
Stachelberg - nachází se nad obcí Babí u Trutnova. Provádí se v jediném vybetonovaném pěchotním srubu a v malé části podzemí.
Dobrošov - nad stejnojmenou vesnicí nedaleko Náchoda. Provádí se v dělostřeleckém srubu, pěchotním srubu a v mezilehlém podzemí.
Skutina - provází se v jednom ze dvou vybetonovaných pěchotních srubů.
Hanička - nad Rokytnicí v Orlických horách. Provádí se ve vchodovém objektu, dělostřeleckém srubu, pěchotním srubu a v rozsáhlém podzemí.
Bouda - nad Lichkovem nedaleko městečka Králíky. Provádí se ve vchodovém objektu, pěchotním srubu, objektu pro dělostřeleckou otočnou a výsuvnou věž a v rozsáhlém podzemí.

Tvrzový pěchotní srub K-S-24 "Libuše" dělostřelecké tvrze Bouda. Objekt byl v lesním kopcovitém neprostupném terénu a proto byl vyzbrojen pouze kulomety. Uprostřed kopule pro kulometné dvojče (M), po stranách pozorovací zvony s lehkými kulomety. Objekt

Počet komentářů: 3

Lehké opevnění

26. srpna 2008 v 15:52 | Ondrys111 | opevnění AČR

Lehké opevnění

Linie lehkých objektů vz. 37 na Šumavě (1938)

Lehké opevnění bylo tvořeno odolnými železobetonovými kulometnými hnízdy. Tyto objekty neměly týlové prostory, proto mohly vést účinnou obranu bez zásobování jen po relativně krátkou dobu, maximálně dny. Původně sloužily k doplnění palebné přehrady těžkého opevnění. Lehké opevnění bylo budováno současně s těžkým od roku 1936.

Lehké opevnění vzor 36

Dvoustřílnová pevnůstka vz. 36 nad obcí Petříkovice v předpolí tvrze Adam (1997)

V roce 1936 byly budovány pevnůstky vzor 36, které byly projektovány většinou osamoceně na vrcholcích kopců a místech s dobrým výhledem. Jejich střílny směřovaly proti předpokládaným směrům postupu nepřítele a vedly tzv. čelní palby. Tento typ objektů byl ale vhodný spíše pro náhlé palebné přepady, než pro dlouhodobou obranu. Po prozrazení by byl obvykle vyřazen přímou palbou dělostřelectva. Proto se počínaje rokem 1937 zcela změnil přístup k budování lehkého opevnění, stavba objektů vzor 36 byla ukončena a začaly být budovány zcela nové objekty vzor 37 .

Klasické umístění objektu vz. 36 na vrcholu kopce. Tento objekt se navíc nacházel ve výhodném postavení až za pásmem protitankových překážek linie těžkého opevnění na náchodsku. (1938)

Jiná pevnůstka vz. 36 ukrytá v lese.
(Náchodsko 1938)

Podrobnosti o objektech vz. 36 včetně výkresů naleznete na www stránce Marka Stránského.

Lehké opevnění vzor 37

Pevnůstka vz. 37 A v zesílené odolnosti vložená mezi objekty těžkého opevnění R-S-60 a R-S-59 (1997)

Tyto nové objekty byly budovány zásadně v liniích na principu vzájemné ochrany, a palby z nich vedené byly většinou boční, jen vyjímečně čelní. Objekt byl ze strany k nepříteli obložen kamenným záhozem a zasypán, takže jeho zničení z dálky téměř nepřipadalo v úvahu. Likvidaci z blízka zase bránila palba okolních objektů a překážky z ostnatého drátu. Nejčastější varianta A objektu vzor 37 byla vyzbrojena dvěma lehkými, případně těžkými kulomety se směrem palby do stran směrem k sousedním pevnůstkám. Posádku tvořilo sedm mužů: dva střelci, dva nabíječi (jejich úkolem byla též obsluha granátového skluzu a vchodové obranné střílny), dva pozorovatelé u periskopů (jeden z nich byl velitelem objektu) a spojka (a zároveň obsluha ventilátoru na ruční pohon pro odsávání zplodin střelby). Vchod do objektu byl lomenou chodbičkou z týlové strany a byl uzavřen mříží postřelovanou zevnitř ochranou střílnou. Následovaly pancéřové dveře otvírané stejně jako mříž dovnitř. Pro vlastní ochranu objektu ještě sloužil granátový skluz, což byla šikmá trubka s uzávěrem, do které se vložil granát. Ten sjel ven z objektu za týlovou stěnu a tam vybuchl. Součástí linie lehkého opevnění byly rovněž překážky z ostnatého drátu, které byly po celé délce postřelovány zbraněmi pevnůstek. Ty znemožňovaly kromě přístupu k jednotlivým objektům např. i proběhnutí palebnou přehradou. Lehké objekty vz. 37 byly často propojeny zákopovým systémem obsazeným polními jednotkami (v rovinatých oblastech).